V jednom hukvaldském dvorku byly dlažební kostky. Jedné se tam nelíbilo a tak se vydala do světa.
Vyskočila na zídku a pustila se s kopce dolů. Po nějaké době se zastavila, aby si odpočinula. Tu ji uviděly jiné kostky a pozvaly ji na návštěvu. Tak se u nich ubytovala a pokud ještě neodešla, je tam dodnes.